#

Římskokatolická farnost
Blatnice pod Svatým Antonínkem

#

Další informace

    Aktuální informace

    Křížová cesta na Antonínku nám slouží už sedmdesát let

    20.03.2019 - Na faru v Blatnici přišel e-mail a v něm malá prosba. Pán z Kutné Hory, který už 20 let navštěvuje a mapuje křížové cesty v přírodě, prosil o informace, které se týkají té naší na Svatém Antonínku..

    Pozvání na křížovou cestu

    05.03.2019 - Během postní doby se častěji koná pobožnost křížové cesty. Rozjímat nad utrpením a obětí Krista můžeme doma, v kostele, v přírodě ... v soukromí, ve větší skupině ... Jednu křížovou cestu můžeme..

    Nahlédněte do posledního čísla našeho občasníku

    05.03.2019 - Poutník svatoantonínksý je občasník vydávaný Maticí svatoantonínkskou od roku 1999 pro potřebu svých členů a dobrodinců poutního místa. Poslení číslo naleznte v příloze.Starší čísla jsou ke čtení..

    Dvaadevadesátiletý pamětník vzpomínal na život P. Šuránka

    Druhá březnová neděle patřila v Ostrožské Lhotě zajímavému setkání. Do pastoračního domu zamířil dvaadevadesátiletý Slavomír Budař z Blatnice, aby zavzpomínal na život, dílo a odkaz P. Antonína Šuránka. A nebyl to pamětník ledajaký. Patřil totiž mezi svědky, které si pozvala odborná komise beatifikačního procesu P. Antonína Šuránka, která sbírala důkazy k blahořečení tohoto kněze.

    Na besedu ho pozvala Alena Skřenková z Ostrožské Lhoty. „Za panem Budařem jsem začala jezdit, protože jsem se chtěla dozvědět, co nejvíce o otci Šuránkovi. Po několika setkáních jsem slyšela mnoho zajímavých věcí, a tak jsem si říkala, že je škoda, aby to neslyšeli i jiní. K nápadu uspořádat besedu byl už jen krůček," prozradila svou motivaci mladá žena.

    „Někteří Lhoťané tvrdí, že o otci Šuránkovi nic neví. Chtěl jsem proto, aby se něco dozvěděli, proto jsem tady," začal své vyprávění dvaadevadesátiletý vitální muž. S knězem, který podle pamětníků zemřel v pověsti svatosti, se seznámil v roce 1939, kdy začal P. Šuránek své působení na Antonínku. Podle pana Budaře ho k tomu motivoval P. Leopold Škarka, který mu při setkání na Velehradu řekl, že je škoda nechat tak významné místo, kam míří tolik poutníků, ladem.

    Na jeho podnět začal P. Šuránek pracovat na posvěcení Antonínku. S podporou faráře blatnické farnosti P. Josefa Smékala se zde snažil vybudovat duchovní středisko. Nejdříve ke spolupráci oslovil františkánský řád. Když ale neuspěl, jednal s kapucíny. Jeho iniciativě ale nebylo nakloněno blatnické zastupitelstvo. Pomoc nabídlo zastupitelstvo Ostrožské Lhoty, které bylo ochotné prodat či darovat pozemek na stavbu kláštera a exercičního domu. S tím ale zase nesouhlasil německý úřad ve Zlíně. 

    V létě roku 1941 se rozhodl P. Šuránek bydlet v sakristii kaple na Antonínku a počátkem září zde připravil první
    rekolekce bohoslovců. V noci z 29. na 30. září Blatnice prožívala jednu z nejtěžších nocí. Čtrnáct členů obecního zastupitelstva zatklo gestapo a odvezlo je do Kounicových kolejí v Brně. P. Šuránek se začal v semináři s bohoslovci za uvězněné modlit. Ti pak byli na svátek Krista Krále (25. 10. 1941) propuštěni. Po návratu domů šli na Antonínek poděkovat a slíbili, že podpoří Šuránkovo plánované dílo. K tomuto rozhodnutí dospěli, když v celách brněnských kolejí slyšeli salvy popravčích čet.

    V dubnu roku 1942 P. Šuránek připravil se na Antonínku první duchovní obnovu. Koncem roku 1942 obecní rada Blatnice odsouhlasila stavbu nového chrámu a kláštera. Když už byla pohromadě všechna potřebná povolení, tak
    německé úřady v roce 1943 zakázaly jakoukoliv stavební činnost.   Tehdy otec Šuránek řekl: „Nemůžeme-li budovat materiálně, duchovně můžeme vždycky." A vytrvale pokračoval v pořádání duchovních obnov pro různé stavy. Do roku 1947 se jich zúčastnilo 3 200 lidí. Byli to nejen věřící z okolí Antonínka, ale také z Břeclavska, Brodska a Slovenska. Automobil měl přitom v té době jen málokdo, takže přicestovat na Blatnickou horu stálo dost obětí. Všichni se vždy celým jménem i s místem bydliště podepsali do pamětní knihy. Přednášel jim nejen otec Šuránek, ale také P. Dvorok, Čechman, kapucíni a další kněží.

    Plánované stavbě chrámu a kláštera nebyly příznivé  ani poválečné roky. Po komunistickém puči v roce 1948 byl P. Šuránek internován v Želivu a na Antonínek se vrátil až v roce 1968. Znovu zde začal s pořádáním duchovních obnov. V krátké době se jich tehdy zúčastnilo 1 700 věřících. Otec Šuránek až do své smrti znovu a znovu zdůrazňoval: „Nesmíte dopustit, aby toto místo sloužilo něčemu jinému než posvěcení slováckého lidu." Opakovaně vyzýval: „Buďte dělníky Ducha svatého!"

    Nezanechal přitom hlubokou stopu jen na Antonínku. Zasloužil se například o záchranu a obnovu kaple sv. Floriána u hotelu Grand v Uherském Hradišti. Díky jeho snaze se podařilo opravit také kapli svatého Rocha nad Mařaticemi. I zde pořádal duchovní obnovy. Vše bylo ale zastaveno okupací sovětského vojska po srpnu roku 1968. Před jejich příchodem se velmi zajímal o záchranu zámku Pepčín nedaleko Vlčnova. Zde chtěl vybudovat Útulek Královny máje, který měl sloužit jako duchovní středisko. K tomu ale už nikdy nedošlo, protože byl přes jeho snahy zámek v roce 1982 srovnán se zemí. Stejně jako se mu nepodařilo znovu vybudovat kapli sv. Floriána nad Bzencem, kterou vyhodila do vzduchu v roce 1945 ustupující německá vojska. Dále usiloval o vybudování památníku na kopci Radošov mezi Veselím a Blatnicí, kde byly ke konci druhé světové války tuhé boje. Měl být věnován matkám rumunských vojáků, kteří zde padli. Ani s touto snahou komunisté nesouhlasili. Jeho touhou bylo postavit na Javořině kapli zasvěcenou Panně Marii Jednoty. Ani to se mu nepodařilo.  To je jen pár střípků z bezmála tříhodinového zajímavého vzpomínání pamětníka. „V čem spočívá svatost otce Šuránka? V tom, že vše dělal opravdově," zakončil své povídání Slavomír Budař.

    Text a foto: Lenka Fojtíková

    Fotogalerie