#

Římskokatolická farnost
Blatnice pod Svatým Antonínkem

#

Další informace

    Aktuální informace

    Matiční pouť s námi 2. 6. oslaví P. Zdeněk Jančařík, SDB

    22.05.2019 - Pouť Matice svatoantonínské se v letošním roce uskuteční v neděli 2. 6. 2019. Mši svatou bude v 10.30 sloužit P. Zdeněk Jančařík, Salesián Dona Boska. Naše poutní místo mu určitě není úplně cizí..

    Ovdovělí se i letos setkají na Antonínku

    20.05.2019 - První setkání ovdovělých v naší arcidiecézi se konalo v roce 2012. Od té doby se společenství rozrostlo a ženám i mužům, kteří ztratili své partnery, nabízí širokou škálu aktivit.V letošním roce se..

    Svatodušní koncert na Antonínku

    20.05.2019 - Na svatodušní neděli 9. 6. 2019 v 19:00hod. se uskuteční v kapli na Antonínku koncert duchovní hudby. Účinkovat budou: Tres ex nobis ( vokální trio )                          Martin Janál a Marek..

    P. Vojtěch Kodet: Přál bych si, aby nás dnes Boží slovo změnilo

    Celou noc pršelo, takže ráno první poutníky na Antonínku při mši svaté v osm hodin vítalo olověně temné nebe. To nic ale nevadilo, protože tuto mši sloužil spirituál kněžského semináře P. Jan Szkandera v kapli. Počasí vydrželo i o hodinu později, kdy začínala mše svatá, kterou vedl farář z Ostrožské Lhoty P. Miroslav Reif.

    Při hlavní mši, jejímž celebrantem byl karmelitánský kněz P. Vojtěch Kodet pak dokonce začalo svítit slunce. Počasí vydrželo také po čas oběda. V okamžiku, kdy v kapli odpoledne začínala adorace, se nad kopcem přehnala bouřka. Správce blatnické farnosti P. Zdeněk Stodůlka pak říkal, že to bylo proto, aby se všichni zúčastnili adorace s požehnáním. Přízeň nebe vydrželo i po celou odpolední přednášku, v níž P. Vojtěch k lidem promlouval o svátosti křtu a života křesťanů. 

    "Už jsem tady jednou před lety byl sám. Tenkrát jsem to tu omrkl. To jsem ještě netušil, že sem budu takto pozván. Musím ale říct, že s vámi je to ještě mnohem hezčí," rozloučil se s pozornými posluchači P. Kodet. Těsně před odjezdem pak znovu potvrdil, že se mu na Antonínku moc líbilo. "Byla tady srdečná atmosféra. Ti lidé věděli, proč sem došli. Zvlášť teď odpoledne, kdy to bylo něco nepovinného, něco navíc. Ještě byla těsně předtím určitá nepřízeň počasí, tak to přišli doopravdy ti, kdo chtěli. To vytvoří samo o sobě takovou nádhernou atmosféru, pak už je jenom radost," podělil se o dojmy P. Vojtěch Kodet.

    Lenka Fojtíková

    Foto: Lenka Fojtíková a Filip Fojtík

    Video z kázání P. Vojtěcha Kodeta: www.youtube.com/user/Lefova?feature=mhee



    Přepis kázání P. Vojtěcha Kodeta při Hlavní pouti na Antonínku

    (19. 6. 2011)

    Nevím, jestli jsme si mohli na tuto slavnost přát krásnější
    texty. Spojujeme dnes slavnost Nejsvětější Trojice s obdivuhodným
    svědectvím a svatostí svatého Antonína. Protože texty mluví o podstatě naší
    víry, našeho života, o zjevení Božím, o zjevení Boha jako lásky, jako toho,
    který je slitovný a milosrdný, který se stále shovívavě sklání ke každému
    z nás.

    Síla Božího slova

    Když jsem se připravoval na tuto mši svatou, tak jsem si říkal:
    „Tolik nádherných slov!" Kolikrát jsme my je už v životě slyšeli a možná
    ještě slyšet budeme... Jsou chvíle, kdy je jen tak slyšíme a ta slova jdou jen tak
    kolem nás. Nebo jak lidově říkáme, jdou jedním uchem tam a druhým ven.  Ale to, co dělá z lidí světce, je, že
    vzali vážně slovo Boží, a že přijali Boha takového, jaký je, a že se jím
    nechali změnit. A to slovo, které změnilo Antonína, může změnit každého
    z nás. A může ho měnit dnes na tomto místě. To je něco, co bych si přál!
    Abychom až se budeme vracet z této hory, tak abychom se vraceli jako jiní
    lidé.  Dnešní první čtení začíná tím, že Mojžíš včasně ráno vstal a vystoupil na horu Sinaj. A tam se setkal s Bohem. Dříve než dostal desatero, on sám slyšel to jasné svědectví o tom, že Bůh je milosrdný, slitovný, shovívavý, velmi laskavý a věrný.
     

    Setkání s milosrdným Bohem

    Hned jak toto slovo zasáhlo Mojžíšovo srdce, Mojžíš padá
    k zemi a v duchu tohoto milosrdenství se přimlouvá za svůj lid, který
    byl Bohu nevěrný. Známe to už o dětství z hodin náboženství, jak odpadal
    od víry. Mojžíš leží tváří tvář Bohu na zemi a přimlouvá se.  To slovo proniklo celou jeho bytost natolik, že Písmo svaté pak říká, že Mojžíš byl nejpokornější ze všech lidí na této zemi. Myšleno samozřejmě v té části Starého zákona. Tím nejpokornějším pak byl samozřejmě Ježíš a jeho matka. Ale on se stal tím pokorným, přestože byl vyvolen tak obrovskému úkolu právě proto, že se setkal s Bohem, že poznal,
    že velikost Boží je právě v tom jeho slitování.  Kdo je opravdu velký, ten nepotřebuje
    dokazovat svoji moc. Ten nemusí druhé utlačovat, nemusí ponižovat, nemusí
    dokazovat, že má nějakou autoritu, protože má v sobě  tu nejvyšší autoritu, která je a to je
    autorita lásky, přijetí a slitování.  Pro nás je velmi důležité, když už jsme někteří tak pohodlně vyjeli tím autem jako já až tady ke kostelíčku. A někteří došli. Viděl jsem, jak jsem předjížděl, ty
    opravdové poutníky a klobouk dolů. Viděl jsem takovou hezkou rodinku, kdy
    tatínek nesl nejmladší dcerku na zádech. U nás se říkalo na koňovi. Říkal jsem
    si: „Tak to je pouť!

    Proměna po setkání s Bohem

    Ano... Vystupujeme, vystupujeme tak, jak vystoupil Mojžíš.
    Dokonce v Jeruzalémské Bibli se píše jako příkaz Mojžíšovi: „Hned ráno
    vystup na horu!" Dnes jsem si říkal, kolik set lidí poslechlo a vystoupilo na
    horu, aby se setkali s Bohem. A když se s ním opravdu setkáme, tak
    nás to opravdu může změnit a může nás to změnit hodně, že se připodobníme svému
    Bohu. No a pak to byl Mojžíš, to byl Starý zákon. Ale nám už to,
    jaký je Bůh, neříká Mojžíš. Nám už to nemusí říkat ani nikdo z lidí. Nám
    to řekl sám Ježíš a řekl to způsobem, který by znovu a znovu mohl námi otřást,
    kdybychom ta slova slyšeli jako poprvé. Tak Bůh miloval svět, že dal svého
    syna, ale ten svět to nejsou jenom tyto stromy! To není jenom planeta, to
    nejsou jenom ti nejhodnější děti Nebeského Otce. To je každý z nás. Každý
    z nás je tím, pro kterého Otec poslal svého Syna.

    Nepochopení Božího soudu

    Tak Bůh miloval svět... A my bychom si klidně mohli doplnit:
    Tak Bůh miloval tebe Františku, tak Bůh miloval tebe  Maruško, tak Bůh miloval tebe Vojtěchu, že
    poslal svého jediného syna, kdy žádný, kdo v něho věří už nezahyne. Vždyť
    přece Bůh neposlal svého syna na svět, aby svět odsoudil. Ano. Bude jednou
    soud. Je to jedna z těch věcí naší víry, kterou kněží neradi říkají a lidé
    neradi poslouchají. Že budeme jednou stát před Božím soudem. Ale v tom je
    obrovské nepochopení, protože Ježíš přišel opravdu aby nás nesoudil, ale aby
    nás obhájil!  Budeme jednou stát tváří tvář Bohu a poprvé hned v okamžiku smrti. Mnohé to může čekat za pár dní, měsíců, let... Jednou to potká každého z nás a bylo by velice nedobré, kdyby
    se člověk bál tohoto okamžiku setkání s Bohem, protože to by mu mohlo
    pokazit celý závěr jeho života.

    Důležitost stáří

    Mnozí z vás, možná dokonce většina, jsou starší lidé.
    Jak se hezky říká: dříve narození. No prostě už jsme staří. To se nemá říkat, ale
    stáří to není jenom nemoc, utrpení, bolest, ale to je také vrchol a závěr
    života, kterými můžeme korunovat vše, co jsme dělali, když jsme byli mladí,
    když jsme měli hodně síly, možností. Také můžeme dělat pokání, protože když
    jsme byli mladí a měli jsme hodně síly, tak jsme taky dělali hodně nesmyslů a
    také jsme říkali hodně věcí, které nebyly hezky řečeny. Možná jsme také mnoha
    lidem ublížili a nežili jsme s Bohem, jak bychom chtěli žít a jak máme
    možnost žít, když nám ubývá sil, a když nám přibývá let. Stáří je nesmírně
    důležité období života, protože to může být koruna toho všeho, co jsme prožili,
    jakýsi vrchol a pečeť za tím, oč jsme se po celý život snažili a do čeho jsme
    investovali.

    Zkušenost s živým Bohem

    Mohli jste svým dětem se snažit dát lásku, ale bylo té lásky
    jen tolik, kolik jste byli schopni dát. Oni by možná potřebovali ještě víc, ale
    vy ji jim můžete dát dnes. Mohli jste se modlit, ale znáte to sami, jak mladý
    člověk upřednostňuje spíš práci a všechny ty věci viditelné před těmi
    neviditelnými. Dokonce to i těm stařečkům řeknou: Babi, modlete se za nás, jo?"
    Jakoby se oni nemuseli modlit, že? A je moc dobře, že se babí modlí, a že ten
    růženec denně za jednu rodinu a za druhou. To ale nenahradí to, že člověk sám
    musí udělat zkušenost s živým Bohem. Je moc důležité, aby léta svého
    života, kdy nám ubývá sil a přibývá let, abychom zaměřili zcela na Boha a
    prožívali je ještě víc ve svobodě dětí Božích než když jsme byli  mladí, abychom věděli, že se opravdu nemusíme Boha bát.

    Ježíš se nás bude zastávat

    Nejen proto, že je Bůh skutečně milosrdný a shovívavý a
    každému z nás bude něco odpouštět, ale hlavně proto, že Ježíš přišel, aby
    se nás zastal, aby nám odpustil. A až jednou staneme na Božím soudě, tak on
    nebude ten, který na nás bude ukazovat prstem, aby říkal: „Hele, já jsem tě
    viděl! Tohle nebylo dobře a tamhleto, co jsi řekl, také ne.to bude říkat Boží
    nepřítel, který nás sváděl ke hříchu. Ale Ježíš je ten, který v té
    rozhodující chvíli řekne: „Ano, zhřešil, ale já jsem za něj zemřel. A já beru
    zodpovědnost za něj a za všechny jeho hříchy. Čili Ježíš je náš obhájce. A pro
    věřícího člověka je vyhlížení této obhajoby, kdy konečně nás Bůh sejme veškerou
    hanbu, protože ten, kdo nás obviňuje není často Boží nepřítel, ale také mnozí
    pod vlivem Božího nepřítele. To jsme všichni zažili, že vás někdo z lidí
    soudí a posuzuje a kolikrát ani nemusíte dělat nic špatného. Jen jste prostě jinej
    než on. Nebo šlápnete kousek vedle, nebo se mu nelíbíte, nebo vám závidí a už
    vás ten člověk soudí... Co ten člověk? My sami dokážeme takto posuzovat druhé. A
    ten Boží soud to je okamžik, ve kterém z nás Bůh sejme všechny soudy
    lidské a konečně nám vrátí tu ztracenou důstojnost dětí Božích, kde se
    definitivně rozzáříme proniknuti láskou Boží .proto je tak důležité, abychom už
    v tomto světě žili beze strachu z Boha a abychom se stále více a plně
    otvírali Bohu, který zevnitř proměňuje naše nitro a celý náš život. Je to Bůh,
    který může dát smysl všemu, co děláme. I těm chvílím těžkým a bolavým i našemu
    stárnutí a umírání.  Je to Bůh, který nám může dát tu milost, že jakoby zevnitř se stále více připodobňujeme jeho synu a posvěcujeme se tak jako ti velicí světci, ke kterým vzhlížíme. Jako byl svatý
    Antonín. Na kterých pak už i lidé viděli, že to není samo sebou, že z něho
    září něco, co si ten člověk sám nemohl dát, že je plný Boha. Já bych nám všem
    přál, abychom po vzoru svatých a po vzoru velkého světce svatého Antonína,
    kterého tady uctíváte, abychom byli lidmi plnými Boha. Stále víc a tak, jak nám
    bude přibývat let, tak aby stále více bylo vidět, že nežijeme jenom
    z lidských sil a jenom z toho, co tvoří tento svět. Ale že žijeme
    z Boha, který si nás zamiloval, a že v síle jeho lásky jednou taky
    budeme odcházet z tohoto světa, abychom se ním setkali v tom
    definitivním setkání, které nás promění v něho samotného.



     

    Fotogalerie