Většina farníků v Blatnici a Blatničce slyšela text této promluvy při velikonočním kázání. Přidejte se s námi na cestu evangelizace.
Počty věřících, nebo alespoň těch kdo chodí na mši svatou, se snižují. Na vině může být populační křivka, která ukazuje stále menší počty dětí v rodinách. Zmenšují se počty křtů a prvních svatých přijímání, a tak se naše společenství kolem oltáře nepozorovaně do ztracena rozplývá. Budeme jenom mlčky přihlížet, nebo zareagujeme? Dá se s tím vůbec něco dělat? Pusťme se do proměny farnosti!
„Proč se vůbec pouštět do proměny farnosti? Buďme rádi, že to funguje tak jak to funguje a nevrtejme do toho.“ Tak nějak by mohla znít odpověď. Když jsem kdysi nastupoval do semináře, položila mně přijímací komise (arcibiskup Jan, rektor Kouba, rektor konviktu Koutný a další, otázku: „Co bys jako kněz chtěl dělat, čeho bys chtěl dosáhnout?“ Je to kolem třiceti let a naprosto přesně si vzpomínám na odpověď: „Chtěl bych co nejvíce lidem, co nejvíce duším pomoci do nebe.“ Je mně navýsost jasné, že jsem nebyl schopen dát takovou odpověď. Dostal jsem ji od Ducha Svatého. A to je, myslím si, přání každého kněze. Rozhodně by mělo být přáním každého pokřtěného pomáhat lidem ve svém okolí do nebe.
To, že je stav farnosti zatím ucházející nemění nic na tom, že se situace rychle zhoršuje. Věřících ubývá, což sledujeme nejen v Čechách, ale i v našich kostelích. Není dnes samozřejmostí, že se víra automaticky předává v rodinách. Že děti přejímají víru od svých rodičů, aniž by to jakkoli pozorovaly. Babička si postěžuje, že z jejich ulice chodívali všichni v neděli na mši svatou a dnes se nikdo nenajde. Skutečně se situace oproti druhé polovině minulého století rapidně změnila.
Jistě nejsme první, kteří se o něco podobného snaží, používají se různé způsoby, programy a marketingové techniky, kopírují se praktiky dnešního světa, tak aby se navodil růst farnosti. Jenže působit růst není v moci člověka. Jen Bůh může povolat, jen Bůh může způsobit, že církev poroste. Jen Bůh může rozehřát srdce člověka. Proto jsme zavedli adoraci každý čtvrtek v 19 hodin ve farním kostele, kde prosíme o proměnu farnosti podle Boží vůle. Každý může přijít mezi devatenáctou a dvacátou hodinou prosit o proměnu.
Bůh skutečně otvírá srdce člověka a naším úkolem je naučit se vidět tyto možnosti, které oslovují obrovské počty lidí. Bůh vysílá, přijímače jsou připraveny, jen je nikdo nenastavil, aby zachytili Boží volání. Jsou to tak jasné frekvence jako je například vlna pandemie.
Když se ohlédneme v čase zpět, vidíme, že se církev zaměřila pouze sama na sebe. Naléhavě potřebuje obnovu. Lidé zázračně přicházeli, aby vyznávali víru a po desetiletí se to dařilo. Přesto už několik papežů po sobě prozíravě vybízí, aby církev otevřela okna, aby propukla nová evangelizace, aby se církev vydala na periferie měst a míst a začala přivádět lidi ke Kristu. Aby se církev přestala zabývat sama sebou a vyšla k toužícím a hledajícím a nabídla jim cestu k věčnému životu.
Nejsme tu, abychom hledali viníka. Nikdo za to nemůže. Nemůžou za to rodiče, kteří předávali víru svým dětem jako jejich rodiče jim, ale děti to neoslovilo. Nemůžou za to prarodiče, kteří nemohli převzít výchovu svých vnuků. Nemůže za to církev, která se zastavila v minulém století a zatím nepřešla k využití nových podmínek. Nemůžou za to mladí, kteří přestali vnímat farnost jako rodinné prostředí, protože je odvádí rychle plynoucí čas. Pokud se společně rozhodneme pro proměnu naší farnosti, chci vás poprosit o modlitbu, abychom nehledali jen prostředky, ale zachytili tu frekvenci Boží, která nám napoví co dělat. Poprosím také některý klášter sester o souběžnou modlitbu. Bez Božího požehnání, marné lidské namáhání.
Procházíme zlomovým obdobím a bude třeba uchopit vzniklé pozice do svých rukou a využít je k proměně farnosti. Bude potřeba přejít od udržovací práce ve farnosti k evangelizaci. První věc, kterou si máme uvědomit je skutečnost, že k evangelizaci jsou povoláni všichni pokřtění. Skutečně všichni. Nejen kněží, jáhnové, biskupové a zaměstnanci církve, ale každý člen farnosti je poslán ohlašovat radostnou zvěst evangelia.
Při takovém zjištění nás asi napadne první myšlenka: „Ale já na to nemám.“ To napadne skutečně všechny, včetně kněze. Nikdo z nás na to není připraven. Málokdo prošel školou evangelizace, aby uměl znavené posilovat Kristovým utěšujícím slovem. Musíme nejprve sami objevit skutečnou radostnou zvěst. Připravme svá srdce k odhodlání vyjít na tuto společnou cestu proměny farnosti jedině v síle Ducha Svatého. Proměna vlastního srdce způsobí proměnu farnosti. Sám Pán Ježíš k tomuto úkolu povolal apoštoly učedníky a zástupy, aby utvářeli církev. Církev Kristovu. Nepomůže jen naříkat nad rozlitým mlékem. Je třeba, abychom aktivně vzali otěže do svých rukou a začali lidi kolem nás přibližovat Kristu. Je třeba nabízet Ježíše Krista nově.
Zatím ještě nebudeme plánovat konkrétní kroky. Dnes vás prosím, abychom se v srdci rozhodli pro aktivní změnu. O to vás prosím. Zatím nejde o žádný konkrétní úkol, jde skutečně jen o nezávazné rozhodnutí jít do toho.
S požehnáním
P. Zdeněk Stodůlka
