Člověk a Víra Petr Nedoma

Fotogalerie z žehnání Pražského Jezulátka ZDE

Každá kaplička, Boží muka, kříž stojící u cesty, má svůj příběh. Nikdy nevznikly náhodně a bezdůvodně. Nejčastěji byly stavěny z vděčnosti.

Také  Pražské Jezulátko, které bylo  v našem kostele požehnáno při nedělní hodové mši svaté, si nese svůj vlastní příběh.

Když jsem ho poprvé uviděla v poutní prodejně na Velehradě, asi před dvěma lety, něčím nevysvětlitelným poutalo mou pozornost. Tehdy mě vůbec nenapadlo, že souhrou dalších událostí se ocitne jednou v našem kostele.

Čas běžel a jednou po mši svaté mě oslovila místní věřící žena s dotazem, jestli bychom mohli mít také v našem kostele sošku Pražského Jezulátka. Že ona se k němu už mnoho let modlí a jezdí ho uctívat i do Prahy. Její mnohé prosby byly vyslyšeny a ať to prý projednám s Otcem Zdeňkem Stodůlkou. Dokonce popsala i místo nad křtitelnicí, kde by mohlo být umístěno.

Krátce na to jsem se dozvěděla, že budu po 11 letech babičkou. Vše probíhalo hladce a na vnoučátko jsme se moc těšili. Pak ale nastala komplikace a náš vnouček Antonín se narodil o 2,5 měsíce dříve.

A jak už to na malé dědině bývá, lidé se zajímali o jeho zdravotní stav a přitom mi vyprávěli své dojemné příběhy, jak přišli o dítě. Mladí z Blatničky už neví, ale my starší si pamatujeme, že tady na hřbitově byl vpravo u bočního vchodu prostor, kde se pohřbívaly malé děti. Kdyby se narodily v dnešní době, většina by jich přežila, jako to bylo v našem případě.

Volba byla jasná. I když byla prodejna na Velehradě kvůli lockdownu zavřená, volala jsem kamarádce z Velehradu, ať se podívá okénkem, zda tam to Pražské Jezulátko ještě je.

A Pražské Jezulátko, které si přálo být u nás v kostele, tam čekalo. V tichosti jsme ho zakoupili  a 3.března nad křtitelnici umístili. A tam čekalo až  do 15.srpna, kdy ho při slavnostní hodové mši požehnal  páter Petr Bulvas, biskupský delegát pro pastoraci mládeže z Olomouce.

Kromě paní, na jejíž podnět  byla soška zakoupena, na ni přispěly  ještě další 4 osoby. Nyní je Jezulátko oblečeno do bílého, zlatem vyšívaného roucha. Časem bude Jezulátku ušito další oblečení,  které se mu bude oblékat dle dané liturgické doby. A u nás v kostele bude připomínat všechny zemřelé děti, které jsou pochovány v Blatničce na místním hřbitově.

A závěrem ještě jedna prosba! Kdo najde doma fotografii, na které by se nacházel dětský hřbitov, přineste ji, prosím, na obecní úřad. Děkuji.

Jarmila Hrušková