Foto: Člověk a Víra, Vojtěch Hlávka

 

P. Šuránek (ord. 5. července 1926) v souvislosti s naším tématem (ještě jako kaplan ve farnosti Slatinice u Olomouce v letech 1926–1929) vzpomíná na svůj velký kněžský vzor v sešitě řady Životem[1] na téma „Antonín Cyril Stojan“, vydaném v roce 1927, kde píše: „Roku 1893 na jeho návrh pořádány na Velehradě exercicie pro české učitelstvo na Moravě. […] Duchovním vůdcem a rádcem byl P. Stojan. […] Od té doby se na Velehradě konávají duchov. cvičení všech stavů.“[2]

Na počátku roku 1928 se začíná na základě rozhodnutí arcibiskupa Leopolda Prečana v olomoucké arcidiecézi ustavovat Katolická akce. Jsou jmenování její hlavní představitelé: místopředseda Dr. Josef Hejčl a ředitel Dr. Bedřich Vašek. Postupně se vytvářejí i její pastorační odbory jako například školský, misijní, eucharistický a také exerciční. Jejich účelem byla jak koordinace už existujících aktivit spadajících do gesce odboru, tak péče o další rozvoj příslušné oblasti pastorace pod vedením diecézního biskupa.

Olomoucký arcibiskup na základě návrhu vedení KA nejprve jmenoval referenta pro danou pastorační oblast a tento mu následně v koordinaci s vedením Katolické akce předložil představu činnosti a návrhy osob, které se jevily jako vhodné pro vytvoření pracovního týmu konkrétního odboru.

Pokud se týká našeho tématu, tj. exercičního odboru, pak byl v závěru roku 1928 jeho odborným referentem jmenován superior ze Svatého Hostýna, jezuita P. Jan Vraštil.

V té době už v olomoucké arcidiecézi pracovaly čtyři exerciční domy: Stojanov na Velehradě a Exerciční dům v Hlučíně (od roku 1924), Poutní dům na Svatém Hostýně (od roku 1928) a Exerciční dům sv. Josefa v Branicích v pruské části olomoucké arcidiecéze (od roku 1926). Kromě toho byly pro konání uzavřených exercicií využívány i volné kapacity některých klášterů.

Než ale P. Jan Vraštil mohl začít uskutečňovat své záměry a exerciční hnutí moderovat, byl odvolán z funkce superiora, přeložen a tím ukončil svou práci v exercičním odboru. Teprve po jmenování nového superiora na Svatém Hostýně a zároveň i nového referenta exercičního odboru P. Aloise Storka v závěru roku 1930 se podařilo v následujícím roce činnost exercičního oboru zahájit a přistoupit k systematické práci.

P. Alois Stork svolal na úterý 4. srpna 1931 na Svatý Hostýn setkání kněží zabývajících se exercičním hnutím, aby se spolu poradili na dané téma.

Sídlem odboru byl stanoven Svatý Hostýn, tiskovým orgánem časopis Obrození. Zpočátku se jevilo jako smysluplné vytvořit exerciční odbor z kněží spolku Apoštolátu sv. Cyrila a Metoděje, postupně ale převážila linie vytváření exercičního odboru jmenováním exercičních horlitelů. Tak na podzim roku 1931 došlo na jmenování prvních 16 exercičních horlitelů, mezi nimiž byl i P. Antonín Šuránek,[3] v té době již spirituál arcibiskupského kněžského semináře. Jejich řady byly postupně znovu a znovu doplňovány.

Do začínajícího procesu znovu rušivě zasáhlo přeložení P. Aloise Storka ze Svatého Hostýna. Exercičním referentem byl jmenován nový superior na Svatém Hostýně P. František Vídenský, ale fakticky se funkce z titulu místopředsedy Katolické akce v olomoucké arcidiecézi ujal dr. Josef Foltynovský.

Ten svolával cca jednou za půl roku do Přerova[4] jeho členy na společné porady a na nich se projednávala témata spojená s rozvojem exercičního hnutí v olomoucké arcidiecézi. P. Antonín se pravidelně zúčastňoval těchto porad, byl zvolen zapisovatelem, zapojoval se do diskusí, vyslovoval vlastní návrhy pro další rozvoj hnutí. Impulsy z těchto porad přenášel na bohoslovce do kněžského semináře, především na členy bohoslovecké mariánské družiny.

Přes všechny personální obtíže[5] tento odbor pracoval až do konce roku 1937. V té době se pozornost vedení KA posunula na vybudování Katolické akce na úrovni děkanátů a farností a vedení KA už nemělo potenciál více se vedení exercičního odboru věnovat. To ale neznamenalo, že by exerciční hnutí přestalo existovat. Arcibiskupem jmenováni kněží – horlitelé ve svých děkanátech na rozvoji hnutí ve farnostech mezi věřícími dále pracovali.

V období 1939–1945 byly exerciční domy nacistickým režimem uzavřeny a náboženský život byl podřízen omezujícím a později i zakazujícím úředním nařízením a to se dotklo i exercičního hnutí.

Po obnovení mírového života v květnu 1945 se činnost Katolické akce v olomoucké arcidiecézi (nově pod názvem Arcidiecézní katolické akce) včetně pastoračních odborů začala obnovovat. P. Antonín Šuránek jako spirituál semináře byl členem obnoveného exercičního odboru a podle náznaků mohl snad být jeho vedoucím. Bohužel dokumenty, které by blíže popisovaly činnost odboru a zapojení P. Antonína Šuránka na jeho aktivitách jsou neúplné.

Po převzetí moci v Československu komunisty v únoru 1948 byly exercicie (a obecně řečeno všechny aktivity směřující k duchovní obnově věřících) zakázány a jakýkoliv pokus o jejich konání státní mocí postihován. S krátkou přestávkou v letech 1968–1969 to tak zůstalo až do roku 1989.

Autor: Dr. Jan Larisch

 

[1] P. Rudolf Schikora z Exercičního domu v Hlučíně začal od počátku roku 1927 ve čtrnáctidenních intervalech vydávat drobné levné brožury jako propagační materiál pro exercicie. Zacílením obsahu těchto tisků byla aktuální témata. Jejich smyslem bylo, aby získaly pro duchovní zájmy každého čtenáře. Podle toho zvolil i název edice, pojmenoval ji ŽIVOTEM. Prvním tiskem v roce 1927 byl právě Šuránkův text o arcibiskupovi Antonínu Cyrilu Stojanovi, významném propagátorovi exercičního hnutí na Moravě.

[2] [ŠURÁNEK, Antonín]. Antonín Cyril Stojan. Hlučín 1927, s. 17.

[3] AACO č.10/1931, s. 146: Exerciční hnutí.

[4] ZAO, pob. Olomouc, fond ARKA, inv. č. 3: Kniha zápisů porad exercičních horlitelů. Tato kniha uvádí tyto termíny porad: 11. listopad 1931, (27. leden 1932), 16. listopad 1932, 1. únor 1933, 14. červen 1933, 21. březen 1934, 28. listopad 1934, 6. březen 1935, 27. listopad 1935, 3. únor 1936, 4. listopad 1936, 3. únor 1937, 28. duben 1937, 17. listopad 1937, 11. květen 1938, 25. září 1940.

[5] Smrt Josefa Foltynovského 31. srpna 1936 a Ladislava Zamykala 22. srpna 1937.