Foto: Fráňa Huml (1948)

František Huml, fotograf z Frenštátu pod Radhoštěm, cestoval během druhé světové války po jihovýchodní Moravě a pořizoval snímky z nejrůznějších společenských, kulturních či církevních událostí.
Rád fotografoval krajinu, architekturu a na Svatý Antonínek zavítal také několikrát.
Zemřel náhle před 75 lety po celodenní práci právě na Svatém Antonínku.

Jeho syn Jaroslav v dospělosti prodal část otcovi fotografické pozůstalosti Národnímu ústavu lidové kultury ve Strážnici.
Krásné fotografie a negativy ležely desítky let v archivu a občas se některé příležitostně využily.


Letos jsme do Strážnice všichni zváni na výstavu jeho fotografií, která se koná od 1. 5. do 31. 10. 2023.

 

Fotografie Fráni Humla z našeho poutního místa neleznete v galerii ZDE.

 

Nad zárubní dveří v tzv. druhé sakristii kaple na Svatém Antonínku je umístěna pamětní deska, na které je napsáno: „Zde zemřel v pondělí 2. srpna 1948 v 18:25 hod. po celodenní práci v kapli sv. Antonína ve věku 48 let fotograf – umělec „mistr světla a stínu“ Fráňa Huml, pochován v pátek 6. srpna ve Frenštátě. Bůh ho odměň!“
V pamětní knize kaple je rukou P. Šuránka zapsáno, že 12. 7. 1948 přišel na kopec, aby zde uskutečnil myšlenku důstojné propagace poutního místa. Celý den obětavě pracoval. Poslední červencový den poznamenal, že přišel opět. Měl příhodné podmínky pro celodenní práci. Jen interiér se mu nepodařilo zdolat a doufal, že příště svou práci dokončí a vrátí se domů.
 
V pondělí 2. 8. 1948 přišel mistr Huml na Antonínek časně ráno. Přišel během mše svaté na svátostné požehnání, jehož součástí byla také modlitba za nemocné v kraji, za umírající a ty, kteří v ten den zemřou.
Mistr usilovně fotil interiér kaple, detaily soch a dalších liturgických předmětů. Stále si stěžoval na zrak. Na kopci byli bohoslovci s P. Šuránkem, tak pro všechny přítomné v poledne Huml uvařil oběd, který prý také zvládl mistrně. V podvečer se chystal odejít na vlak, ale zhoršující se zdravotní stav mu to nedovolil.
Odříznutí od světa, bez dopravního prostředku a telefonu, mu přítomní nemohli pomoci. Lékař přijel až pozdě v noci a konstatoval srdeční selhání. Další těžkostí bylo i samotné informování rodiny zemřelého a následný převoz do Frenštátu pod Radhoštěm. Manželka se synem přijeli až třetí den odpoledne.
 
Pro nás je to nepředstavitelná situace. Žijeme v době, kdy všechno máme hned, kolem nás je servis mnoha služeb, není problém spojení s někým na druhé straně zeměkoule.
Zesnulého pohřbil P. Šuránek za velké účasti lidí, ale i dalších kněží.
 
P. Šuránek do knihy na Antonínku také napsal:
„Vidíme mistra Humla, jak klečí před svatostánkem s rukama sepjatýma. Uvědomujeme si, že byl celý svůj poslední den v kapli. Sloužil k oslavě Boží. Ráno si vypracoval plán své práce ke knize o Moravském Slovácku rozloženém kol Sv. Antonínka. Jeho poslední fotografie byla eucharistická a mariánská! Třeba jsme bolestně rozrušeni, připoutáni myšlenkami k bezduché stránce těla, přece se díváme s velikou důvěrou na tuto cestu „mistra světla a stínu“, na cestu člověka věřícího, svědomitě pracujícího, milujícího svou rodinu, svůj národ, své povolání, a povznášející to povolání – obětavostí žhavé lásky – k vrcholkům pravého umění.
Bez lásky není pravého umění, není vytrvalosti, není průkopnictví. Bůh odměň tohoto svého služebníka SVĚTLEM beze stínu, světlem bez konce, světlem věčným! První smrt na této posvátné hoře má jistě své veliké poslání!
Je určitou milostí pro něho i pro nás!
Odpočívej v pokoji!“