Stručná historie poutního místa

Stručná historie poutního místa

Autor: Václav Malý, 1919
 
Stručná historie -  ENGLISH
 

Poutní místo Svatý Antonínek patří mezi nejznámější Moravská poutní místa s celoročně přístupným poutním areálem a kaplí.
Nachází se 350 m n. m. mezi obcemi Ostrožská Lhota a Blatnice pod Svatým Antonínkem.
Jedná se o poslední výběžek Bílých Karpat.
Historie poutního místa je bohatá a vtěsnat ji do několika vět je velmi těžké. Po staletí, stejně jako dnes, dotváří „genius loci“ také lidé, kteří se nezištně o poutní místo starají a poutníci, kteří poklekají před svatostánkem a svěřují skrze sv. Antonína Bohu své prosby a díky. 
Přímý důvod, který vedl ke stavbě kaple, není jasně známý. Podle pověsti k ní došlo z vděčnosti za uzdravení knížecího chlapce, na přímluvu sv. Antonína po umytí vodou na kopci.

Počátek poutního místa

Vznik kaple spadá do období po třicetileté válce a byl součástí pastoračního plánu jezuitské koleje v Uherském Hradišti. 
Majitel ostrožského panství kníže Hartman z Lichtenštejna roku 1662 podal na olomouckou konzistoř žádost o vystavění kaple. Jeden z uvedených důvodů stavby kaple byla snaha o odvrácení nepříznivých přírodních pohrom, které často zapříčinily malou úrodu.

Po několika urgencích byl roku 1668 položen základní kámen. Stavba malé rotundy trvala dva roky. Tato původní část je dnešní presbytář. Jezuité na kopec přijížděli o poutích vypomáhat.

Lid si brzo našel na kopec cestu. V letech 1696–1697 byla k rotundě nákladem knížete Maxmiliána z Lichtenštejna přistavena chrámová loď. (Erb Lichtenštejnů najdeme nad hlavním vchodem.) V letech 1748-1749 proběhla jedna z mnoha obnov kaple, při které byla nad presbytářem vybudována věžička. Do tohoto období spadá i skutečnost, že někteří poutníci, byly po osvěžení vodou, uzdraveni. Byla ustanovena komise k šetření zázraků, o nichž jsou dochovány záznamy, ale pravost nebyla potvrzena.

Zánik a obnova poutního místa

Rakouský císař Josef II. zrušil jezuitský řád i další kláštery, nařídil zrušení řady kostelů a poutních míst.
Následkem reforem byly roku 1784 poutě zakázány a následně byla kaple zrušena a prodána. Z kaple se časem stala ruina. Po uklidnění poměrů, v době doznívajících napoleonských válek, se začal obnovovat i duchovní život na Blatnické hoře.  Svědčí o tom i fakt, že byl u trosek kaple roku 1810 postaven kamenný kříž.

Po četných jednáních v letech 1812-1815 a audienci u samotného císaře Františka I. obec Blatnice zpustošenou kapli za dobrovolné příspěvky lidí koupila zpět a zavázala se k opravě a trvalému udržování. Obnova stavby byla finančně náročná a tak se na obnovu poutního místa konali sbírky ve farnostech širšího okolí, ale i na Slovensku. 

Vysvěcení se kaple dočkala v roce 1819. Mnohá, dnes velká, poutní místa na svou obnovu teprve čekala, další řada zcela zanikla. 0d té doby nebyla poutní tradice nikdy přerušena a kaple byla v průběhu let dle potřeby renovována.

Duchovní rozkvět 20. století

Od roku 1939 začalo zásluhou iniciativy P. Antonína Šuránka úsilí o zřízení stálé duchovní správy, která měla být svěřena řeholníkům. To se nezdařilo, ale on sám začal ve svém volnu na kopci působit. Sloužil mše svaté, zpovídal, pořádal duchovní obnovy a podílel se na úpravách kaple a poutního areálu. Kaple, jinak zavřená, se otevřela lidu, který měl o duchovní program zájem. Snahy o vybudování kláštera nadobro zastavil nástup komunistů k moci, ale poutě se jim zrušit nepodařilo. Posvěcení poutního místa, vybudování „duchovních lázní“, které tenkrát započal, svým způsobem pokračuje do dnešních dnů. Do tohoto období spadá i zavedení služby strážců kaple. Díky jejich nezištné službě je kaple celoročně přístupná.  

Interiér kaple

Hlavní oltář pochází z roku 1904 a jeho autorem je František Štábla.
Varhany pochází z roku 1907.
Oltářní obraz, který zdobí kapli asi od poloviny 19. stol., je dílem blatnického kostelníka a malířského samouka Františka Hány, zvaného „Pantáta maléř“.
Pod oltářním obrazem protíná pomyslnou vertikálu reliéf Poslední večeře z roku 1888, který byl darem stavitele Slováka ze Strážnice.
Boční oltáře jsou zasvěceny Panně Marie Hostýnské a sv. Josefu, pěstounu Pána Ježíše.
Nad nimi najdeme fresky z konce 30. let minulého století od Jano Köhlera. Původní zakázka byla větší, ale pro postupující nemoc a následnou smrt nedokončil ani fresku znázorňující smrt sv. Antonína, jejíž skica tvoří memento nejen na stěně presbytáře.
Křížovu cestu v lodi kaple zhotovil kolem roku 1970, na podnět P. Šuránka, akademický sochař Leopold Velan.
Obětní stůl a ambon byl posvěcen v roce 2009. Na návrh architekta Jaroslava Meluzína opravy projektoval Ing. Vít Kolmačka a práce realizovala společnost Level 02. V témže roce byla kaple vydlážděna mramorem.

Poutní areál

Při chrámové zdi byl v roce 1940 podle návrhu Klaudia Madlmyra postaven „polní oltář“, který sloužil při větších poutích. Zdobí ho socha sv. Antonína, kterou vytvořil akademický sochař Julius Pelikán.
V současné době se venkovní poutní mše svaté slouží v prostoru, který byl dokončen v roce 2008 s dokončením technického zázemí se sociálním zařízením z roku 2004. Mozaiku navrhl arch. Václav Vrba a práce se ujala firma Vitrail Servis ze Zábřehu.  
Křížová cesta byla vybudována v roce 1949. Netypické nápisy navrhl P. A. Šuránek a reliéfy pašiových výjevů jsou opět dílem Julia Pelikána.
Stromořadí, které vede ke studánce, bylo vysazeno v roce 1898 k 50. výročí panování císaře Františka Josefa I.
Nad studánkou se tyčí starý kamenný kříž, který byl postaven v období zrušení kaple. 
Stávající vzhled byl studánce vtisknut v roce 1947, kdy musela být pro nedostatek vody snížena její úroveň. Sochu vytvořil sochař Mirko Stejskal. Reliéf Panny Marie je dílem Julia Pelikána, stejně jako o pár metrů níže socha Svatý Antonín káže rybám a dnes již nefunkční fontány.

Poutní tradice a pestrost krojů inspirovala k malbě obrazů Jožu Uprku, který v roce 1894 za svůj obraz  „Pouť u svatého Antonínka“ na pařížském Salónu francouzských umělců získal ocenění Mentori honorace. Uprkovo dílo na kopci nenajdeme, ale v roce 2011 mu zde byla odhalena pamětní deska.