#

Římskokatolická farnost
Blatnice pod Svatým Antonínkem

#

Další informace

    Aktuální informace

    Součástí Duše Slovácka bude i beseda o Etiopii

    19.06.2019 - První den Duše Slovácka, která se koná na Svatém Antonínku,  nás bude doprovázet P. Jan Linhart. Mezi jeho záliby patří cestování. Obzvlášť do exotických míst.  Ve středu 26. 6. 2019 se od 20.00 můžeme..

    DUŠE SLOVÁCKA - DUCHOVNÍ OBNOVA NA ANTONÍNKU 26.-29. 6.

    18.06.2019 - Přijměte pozvání na duchovní obnovu s názvem DUŠE SLOVÁCKA. Uskuteční se na Svatém Antonínku v Blatnici pod Svatým Antonínkem. Začátek ve středu 26. června 2019 v 16:00 a ukončení v sobotu 29. června..

    DOMÁCÍ a HLAVNÍ pouť ve fotogaleriích Člověk a víra + reportáž z Noevin

    17.06.2019 -  Domácí pouť zdeDomácí pouť - reportáž v Noevinách zde od 7:15Hlavní pouť zdeKoncert SBMky zde  ..

    V Ostrožské Lhotě vzpomínali na třicáté výročí úmrtí P. Antonína Šuránka

    V Ostrožské Lhotě si včera věřící připomněli třicet let od úmrtí P. Antonína Šuránka. Více než dvě stovky lidí se sešly nejdříve v kostele, kde se společně pomodlily Korunku k Božímu milosrdenství. Nechybělo mezi nimi mnoho věřících z blatnické farnosti. Poté následovala mše svatá, kterou sloužilo okolo třiceti kněží. Do rodiště P. Šuránka se sjeli z celé jižní i severní Moravy. Nechyběl mezi nimi ani P. Alois Kotek, který o životě P. Šuránka sepsal mnoho publikací.

    Hlavním celebrantem byl olomoucký arcibiskup Jan Graubner. V kázání několikrát vzpomněl zásady P. Šuránka. Tady je kompletní přepis promluvy:

    Když slyšíme:  „Dobrý pastýř dává život za své ovce," musíme si vybavit P. Šuránka jako spirituála. On říkával bohoslovcům, že se máme v duchovní správě sedřít z kůže. Říkal: „Ne uštvat, ne uhonit, ale dát svůj život po kapkách."

    Dobrý pastýř dává život za své ovce, ale tady nejde o to, že by nás někdo chtěl ukřižovat jako Pána Ježíše. Je třeba, aby pastýř nežil pro sebe, aby žil pro ty, ke kterým byl poslán.

    Tím způsobem žije pro svého Pána. Protože slouží těm, kteří patří Pánu. Pase ovce svého Pána. Ne svoje, a proto slouží kněz Bohu, když je pokorně ve službě lidem, k nimž je poslán. Tato služba se dá jistě chápat různě. Především to má být služba Božího slova. Jsme posláni, abychom vydávali svědectví o velkých Božích skutcích, abychom hlásali Boží lásku a dosvědčovali ji svými postoji.

    Ale tak podobné, jak je to u pastýřů, to má být třeba u rodičů. Jednou, vzpomínám, že mluvil o současném bludu, který špatně interpretuje poslání ženy. Kdysi říkal: „Moderní bludařství emancipuje ženu, ale ubíjí matku a olupuje děti. Mají-li z ní děti sát jako stromky nejen životní mízu, ale i světlo a teplo, musí tu být pro ně. Jinak je ochuzeno celé lidstvo." Ano, mluvíme-li o dobrém pastýři, je třeba říct, že by to mělo být na podobné úrovni jako služba matky v rodině.

    I na to se dnes dost zapomíná, kdy každý hledí na sebe a na svou seberealizaci. Ale tam, kde se nežije dostatečně pro děti, dětem něco chybí. Když se to káže z kazatelny, tak si někteří říkají, že to je takové to zbožné přehánění. Ale věřte, že ono se dnes už stačí dívat na statistiky a různé průzkumy. Je možné z nich vyčíst, jak pravdivá jsou tato slova. Copak neslyšíme stále více nářků od učitelů, jak je těžké dnes učit a vychovávat děti? A když říkají, jak se to změnilo za pár let k horšímu, v čem to je? Jistě je těch důvodů mnoho. Je to především jakási atmosféra sobectví, bezohlednosti, hrubosti, zábavy, které nechybí násilí, ale je za tím také krize rodiny.

    Kolik dětí nedostalo doma to, co dostat mělo? Dnes se mluví tak často o lidských právech. Dokonce máme i Chartu práv dítěte na mezinárodní úrovni. Ale kdo se ptá dětí, jestli je respektováno jejich právo na lásku otce i matky? Kdo se ptá, jestli se respektuje dostatečně právo dětí na bezpečí domova, když se v tolika rodinách musí bát, že se rodiče rozejdou a jejich domov rozpadne?

    Ano, to všechno se může změnit za jednoho předpokladu, že pastýři budou mít odvahu dávat život za své ovce. A to kněží ve své službě, kdy se nebudou bát ani toho, že ztratí síly, nebo že se vyčerpají ve službě. Stejně pak je to i v rodinách, kde matky možná nedosáhnou takové kariéry, jak by mohly a zasloužily si, ale udělají to největší dílo pro lidstvo, když dají lidstvu děti, které dobře vychovají. Když jim dají zakusit opravdovou lásku matky, která nechá dobře rozvinout život dítěte.

    Nejde to bez oběti. Žijeme v době, která je o hodně pohodlná a to je jeden z našich velkých problémů. I Šuránek říkával: „Co je dnes hlavní překážkou rozvoje katolíků? Nedostatek odvahy se obětovat pro vyšší, nadpřirozené zájmy."

    Obětovat se. Ano, to znamená sedřít se, dát svůj čas, dát své síly, dát někdy kus svých představ, abychom mohli přijmout představy Boží i v tom vzájemném vztahu ať už kněze ve farnosti, či rodičů v rodině. Zztratit kus sebe, aby dostal prostor ten druhý, i když to něco stojí.

    Ale k tomu, aby člověk byl schopen přinášet potřebné oběti pro velké ideály a nenechal si jen tak všechno líbit, nespokojil se s pohodlím jako s vrcholným ideálem, je zapotřebí se trochu cvičit. Šuránek říkával bohoslovcům takovou obyčejnou věc, která by měla asi platit u každého. „Neodkládejte ráno se vstáváním. Jaký je to muž, který se nedovede rozloučit s lůžkem tehdy, kdy volá povinnost? Tehdy začínáme být muži a přestáváme být rozmazlenými dětmi, pochopíme-li slovo povinnost, a když se dáme určovat povinnosti. Nikoliv jako dítě náladou, chutí či nechutí."

    To, co říkával bohoslovcům, jak opakuji, platí všem. Může to být taková drobnost, jako když se ráno nechce vstávat a člověk si řekne: S radostí, z lásky nabídnu to, co se mi právě nechce. A tak to může být se spoustou jiných maličkostí každý den, do kterých se nám nechce. To můžou být některé práce, které odkládáme a děláme radši ty druhé, které jsou příjemnější. To můžou být drobnosti, ze kterých nemá nikdo užitek. Jako například jenom jestli člověk třeba sedí pohodlně, nebo rozvaleně, anebo ukázněně. Ano, někdy si spočiňme, ale někdy umějme poručit sami sobě tak, že se držíme v kázni.

    To jsou takové drobné věci, kterých si nikdo běžně nevšimne, ale v tom se člověk zoceluje a to je důležité pro to, aby člověk uměl jednou se rozhodnout ve chvílích důležitých. Vždyť vzpomeňme, nebyla spousta různých chyb v našem životě či pádů nebo hříchů spojená zrovna s tím, že jsme neměli dost síly? Či dost obezřetnosti? Ale právě aby to člověk zvládal, je třeba, aby si uměl poručit. A to může cvičit úplně každý. A když to nebude dělat jen tak samoúčelně, kdy cvičí jen sebe, ale kdy cvičení dá do služby druhým, třeba těm doma v rodině, nebo ve farnosti, potom můžeme říct s Šuránkem, jak si píše kdysi v deníku: „Ber z mého a daruj jiným. Já znám tvou velkou lásku, i když se kolem mne ochladí, ale dej teplo jim! Oni ho potřebují. Oni potřebují povzbuzení, útěchu, mimořádné projevy tvé dobroty. Mně je dávat nemusíš, dej je jim."

    A tady už cítíme, že člověk, který na sobě pracuje, se naučí nejenom ovládat, aby uměl obstát, když přijdou třeba zkoušky, ale může růst ve skutečné lásce tím, že hledá dobro druhých. Tak se člověk otevře Bohu a nechá se jím vést. Nenechá se vést jenom tím, co je móda, co se nosí, jaká je atmosféra, čím se lidé baví.

    Ano. To také kdysi psal. „Kdo přilne k člověku, skončí s člověkem. Kdo se dá do služeb své doby, zapadne s ní, ale kdo je věrným služebníkem Kristovým, zůstává jako Kristus na věky. K tomu, aby dovedl takto člověk růst, musí mít čas na své vnitřní spojení s Pánem. Musí rozjímat. Zastavit se, zamyslet, zvažovat smysl a cíl věcí, zkusit se na ně dívat, jak se na ně dívá Bůh. Ano, často učil Šuránek dobrému rozjímání různými metodami. Říkal: „Kdo se naučí rozjímat, naučí se žít. Bude sám sebe stále lépe poznávat. Může se stále lépe vychovávat, nezklame. V takovém růstu člověk potřebuje také porady druhých." A když radíval: „Nezůstávejte v rozhodování sami, ptejte se i druhých," říkal jednu důležitou zásadu. „Neptejte se na radu toho, kdo se nemodlí, protože jeho radě může chybět právě to nejpodstatnější."

    Drazí přátelé, jestli jsme dnes připutovali sem do Lhoty a chceme se zajít také pomodlit k hrobu otce Antonína za jeho oslavení, ale i za naše posvěcení a za nová povolání. Chceme prosit také za vás, za rodiny, protože mají-li v další generaci být dobří kněží, musí tu být nejprve dobré rodiny, které budou mít děti, a které je dobře vychovají.

    Jinak by naše modlitby za povolání charakterizoval kardinál Špidlík takto: „No vy jste zajímaví. Když se jdete modlit o zázrak kněžských povolání a přitom neprozradíte, že chcete vlastně zázraky dva." „Jaké dva? My chceme povolání!" „No ne! Vy chcete, aby Bůh povolal lidi, kteří se ani nenarodili, takže vy chcete, aby si nejdříve Hospodin z kamení utvořil syny a potom jim dal kněžské povolání." Takže nechcete-li těch zázraků příliš mnoho, udělejte také něco sami pro to, aby vaše modlitby mohly být vyslyšeny, aby mohlo být vidět, že vaše modlitby myslíte vážně protože za nimi stojí i váš život. Amen.

    Po bohoslužbě následovala krátká adorace a poté všichni zamířili na nedaleký hřbitov k hrobu P. Antonína Šuránka, kde se všichni společně pomodlili.

    Foto: Lenka Fojtíková

    Fotogalerie