Vznik Matice svatoantonínské

Vznik Matice svatoantonínské

Svatý Antonínek, Fráňa Huml 1948Foto: Fráňa Huml 1948

 

Založení původní Matice svatoantonínské roku 1946 bylo racionálním vyústěním pastoračního úsilí P. Antonína Šuránka a jeho spolupracovníků, po těžkých, ale duchovně velmi plodných letech 2. světové války.
Příkladem jim byla jiná poutní místa, kde podobná sdružení již fungovala
(např. Matice velehradská zal. 1862, Matice svatohostýnská zal. 1895, Matice svatokopecká zal. 1923).
 
Dnes bychom archaický název "matice" mohli nahradit kupříkladu slovem "fanklub."
Charakterizovat ji jako seskupení lidí, které spojovala víra, osobní vztah k danému místu, společná myšlenka a cíl.  
První impuls

Antonín Šuránek (1902-1982) vyrůstal v Ostrožské Lhotě, bezprostředním sousedství poutního místa.
Kapli a její okolí od dětství dobře znal. Účastnil se poutních mší svatých, chodil ke studánce pro vodu, když vypomáhal v blízkosti při práci na poli a později i pro nemocnou maminku...  
V dětství a během dopívání poklekal k modlitbě před zavřenými dveřmi kaple a místo se mu vrylo do srdce.   

O prázdninách roku 1939 si v poutním domě Stojanov na Velehradě prohluboval své znalosti k doktorátu z teologie.
Právě na posvátném Velehradě, při rozhovorů s místním knězem, jezuitou Leopoldem Škarkem, se zrodila idea na posvěcení Svatého Antonínku.
Škarek se zmínil, že byl před pár dny poprvé kazatelem na poutní mši svaté na Antonínku.
Při pohledu na početný zástup věřících viděl naléhavou potřebu, aby jim byla poskytnuta větší duchovní péče. Navrhoval svěřit místo řeholníkům, kteří by se celoročně poutníkům plně věnovali.

P. Šuránek vzal rozmluvu jako výzvu z nebe a rozhodl se nabídnout Bohu své síly, pozná-li, že jde o Boží vůli.
Již od mládí měl P. Šuránek úctu k P. Antonínu Cyrilu Stojanovi a později se pro něho stal nedosažitelným kněžským vzorem. V řadě činností ho následoval. Stojan se mj. zasloužil o obnovení a povznesení významných moravských poutních míst - Svatého Hostýna a Velehradu. Bezesporu další podnět, aby se úkolu zhostil.

První kroky

Spolu s farářem z Ostrožské Lhoty, P. Josefem Kociánem, navštívili a seznámili s vizí blanického faráře P. Josefa Smékala.
K setkání došlo o zářijovém prvním pátku a P. Smékal s nápadem, vybudovat na Antonínku klášter, souhlasil.
P. Šuránek uvedl vše do pohybu.
Pro nedostatek kněží nemohli františkáni nabídku přijmout.
Odpověď kapucínů byla už kladná.
Jednání s blatnickou obcí, o zakoupení pozemku pro stavbu, však opakovaně záporné.
Vzdáleně, ale především v modlitbě se pokračovalo dál.

Následující léto roku 1940 se ujal P. Šuránek návrhu lhotského faráře, aby v době prázdnin, kdy častěji pobývá v rodné farnosti, sloužíval nedělní mši svatou na Svatém Antonínku.
Blatnický farář souhlasil a o svátku Panny Marie Nanebevzaté se konala první mše sv.
Do konce září si na kopec našla cestu řada věřících.

První duchovní plody

Na základě zkušenosti z předešlého roku, se P. Šuránek rozhodl dobu působní na Antonínku značně prodloužit a bydlet přímo v sakristii kaple.
Být lidem na blízku 24 hodin denně, vidět jejich potřeby, očekávání ... a předvším se za vše modlit, hledat vůli Boží.
V následujících letech se pastorační aktivity, přirozeně stále víc rozvíjely.
Přijížděl o Velikonocích, na Vánoce a během léta mu v pastoraci vypomáhali bohoslovci.
Mše svatá se sloužila každý den, konalo se požehnání, duchovní obnovy pro různé stavy.
Byl zde pro poutníky i turisty. Blízké i vzdálené.  Mladé i starší.
Vše konal s biskupským požehnáním.  
Čím častěji na Antonínku pobýval, o to víc bylo jasněji vidět, že založení stálé duchovní služby, vytvoření „Duchovních lázní" přinese pro Slovácký kraj užitek.
Pomocníků z řad kněží, ale především laiků napříč generacemi přibývalo. Jejich nadšení a ochota dodávala určitě P. Šuránkovi energii do další práce. Ale také sílu při čelení odpůrcům, kteří působení kněží na Antonínku odmítali a neustálý negativní postoj ze strany obce k jakékoli stavbě na kopci.

První Matice svatoantonínská

Po vytouženém míru v roce 1945 se dalo čekat, že bude jejich záměru stát v cestě méně překážek.
Při arcibiskupství olomouckém bylo založeno tzv. „Dílo svatého Antonína,“ které mělo sdružovat ctitele sv. Antonína Paduánského napříč diecézí a ti se měli zapojit do obnovy či budování jednotlivých svatoantonínských poutních míst (např. Krakovec u Laškova, Prašivá ve Slezsku, Kosíř nad lázněmi Slatinice u Olomouce).
Jednotlivá poutní místa měla zakládat „své“ matice.

Matice svatoantonínská byla 8. 10. 1946 oficiálně schválena zemským národním výborem v Brně.

Předseda: ThDr. Dominik Vicenec (1906-1968), děkan a duchovní správce ve Veselí nad Moravou
Místopředseda: P. Petr Křeháček, farář v Blatnici
Jednatel: ThDr. Antonín Šuránek, spirituál kněžského semináře v Olomouci
Pokladník: Oldřich Graubner, obchodník ze Strážnice
Hospodář: Josef Hanák, rolník z Blatnice
Revizor účtů: Josef Hořčica, obuvník z Blatnice

Členství bylo „dvojí“. Zakládající členové zaplatili jednou provždy 1000 Kč (peníze na hlavní budování)
a příspěvek druhé skupiny činil minimálně 24 Kč za rok (finance na fungování a udržování).

Poválečná politická situace, únorové události roku 1948, nastolení totalitního režimu vládnoucí strany KSČ, vedlo k pronásledování církve a razantnímu útlumu její činnosti.
Na přelomu 50. let byly postupně ukončeny i aktivity mladičkého rozrůstajícího se spolku.

První počiny k obnovení matice
"Druhá" Matice svatoantonínská

Informace budou doplněny.