Poutní kaple na Svatém Antonínku 
Otevírací doba během léta je v čase 10:00 - 17:00.
Za projektem Vlčí doupě stojí P. Roman Vlk se svým týmem.
Pochází z nedalekých Prakšic, takže poutní místo zná od dětství.
Do květného čísla občasníku Matice svatoantonínské napsal následující článek.
Když se řekne svatý Antonín, člověku ze Slovácka se skoro automaticky vybaví Blatnická hora. Místo, kam se nechodí jen na výlet.
Také já jsem do slovácké Padovy jezdil nejprve jako malý kluk s rodiči a sourozenci.
Později jako bohoslovec pomáhat na hlavní a děkovnou pouť. Pak také mnohokrát „služebně“ během pěti kaplanských let ve Veselí nad Moravou.
A ještě dávno předtím tam na první společný výlet vyrazili na motorce můj dědeček s babičkou, když spolu začali chodit. Věřím, že svatý Antonín má svůj podíl na tom, že jim krásný vztah vydržel po celý život.
Se svatým Antonínem jsem zvláštním způsobem spojen i teď, protože v mém současném působišti, ve farnosti Laškov, máme také poutní kapli svatého Antonína na hoře Světině, která se vypíná nad obcí Krakovec.
Někdy si říkám, že svatý Antonín má zvláštní smysl pro humor – člověk mu uteče přes půl Moravy a on si ho tam stejně najde znovu.
Poutní místa to nejsou jen kopce s kaplí. Jsou to místa lidských příběhů. Místa, kde se člověk modlil jako dítě, kam pak přijel zamilovaný, později jako rodič s dětmi…
A jednou tam třeba přijde i pomalu a opatrně, s hůlkou. Aby poděkoval, aby prosil, aby načerpal.
Dnes se ale velká část života – zvlášť u dětí a mladých – odehrává ještě na jiných místech: na internetu a sociálních sítích. A právě i tam se snažím se svými spolupracovníky působit. Možná už jste na náš projekt Vlčí doupě také narazili.
Vytváříme katechetická a evangelizační videa a pomůcky pro děti a mladé.
Některé naše produkty můžete nyní zakoupit i v prodejně na Antonínku a tím podpořit naši činnost.
Někdy si říkám, že evangelizace dnes trochu připomíná pouť. Jen místo cest misionář putuje mezi videi, reklamami a nekonečným scrollováním, tak aby tam někde zaznělo i něco dobrého, čistého a povzbuzujícího.
Kdysi nám jeden náš sledující napsal větu, která nás pobavila i potěšila zároveň: „Jste to jediné, na co nás maminka na YouTube nechá dívat.“ Je to vlastně podobné jako s poutními místy. Člověk potřebuje místa – skutečná i virtuální – kde načerpá jeho duše. Kde je více dobra, naděje a pokoje.
A tak přeji nám všem, aby Blatnická hora zůstávala právě takovým místem i pro další generace poutníků. Místem, kam člověk nepřijíždí jen za něco prosit, ale kde si připomene, odkud je a kam patří. A kde člověk možná znovu zjistí, že svatý Antonín pořád umí nacházet nejen ztracené věci, i ztracený pokoj v srdci.
P. Roman Vlk, farář Laškov
